Co škála měří
Škála čte, jak nahlas chuť promluví a co stojí ji přejít. Tvrzení míří na jídlo za hranicí sytosti, na peníze, které odejdou mimo plán, a na příjemnou věc, která běží dál za bodem, kde měla skončit. Který apetit je zrovna tvůj, se nikde neptáme; měří se jenom síla tahu a cena, kterou má odklad. Proto sedí na stejné škále člověk s plným košíkem i člověk s otevřenou epizodou.
Do neuroticismu aspekt patří proto, že prohra s vlastní chutí po sobě nechává mrzutost na sebe sama, a rodinná podoba tam zhruba končí. Ze šesti škál dimenze drží tahle se zbytkem rodiny nejvolněji: 0,44, nejnižší číslo ze šesti. Nejpevnější vazbu má úplně jinde, minus 0,53 s rozvážností ze svědomitosti, a hned za ní stojí smysl pro povinnost a sebekázeň, obojí na minus 0,41.
Jeden večer nedokazuje nic. Sáček dojí každý a po náročném týdnu sáhne po tom snadnějším skoro kdokoli. Škála čte obyčejný týden: jak často tah vyhraje ve chvíli, kdy se nic nepokazilo, a kolik pozornosti tiše spotřebuje to, aby ho člověk udržel v mezích. Rozdíl mezi lidmi není v tom, jestli chuť přijde, ale kolik místa dostane, než na ni dojde odpověď.
V originálním znění dotazníku se škála jmenuje immoderation, tedy nemírnost; česká tradice i výzkumné texty pro totéž území používají impulzivitu, a to jméno nese i tahle stránka. Položky pocházejí z veřejné sady IPIP, kterou do podoby IPIP-NEO uspořádal Johnson.